ekologie.aktualne.cz
Prostě úvod
Seznam témat
Seznam použité literatury
Seznam HTML odkazů
Zde stáhnete
A můžete mi i napsat

                                       

                             Recyklace

                    Ročníková práce ze Základů ekologie

        

 

         Recyklace (z anglického slova recycling = recirkulace, vrácení zpět do procesu) znamená znovuvyužití, znovuuvedení do cyklu.  V původním slova smyslu se recyklací rozumí vrácení do procesu, ve kterém odpad vzniká – tedy pro původní účel a stejný systém. Lze ji považovat za strategii, která opětným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí škodlivinami. Recyklace umožňuje zajištění zásob v případě absolutního nedostatku, snížení nákladů při stoupající cenách surovin a snížení ekologické zátěže prostředí odpady.

         Recyklační technologie se snaží o omezování vzniku odpadů pomocí maloodpadových technologických postupů, při kterých ve stejném výrobním procesu nebo procesech přímo navazujících zužitkovávají téměř všechny vznikající odpady. Maloodpadová technologie je někdy označována jako bezodpadová technologie. A je to takový způsob výroby, při kterém se co nejracionálněji a nejkomplexněji využívají suroviny a energie v cyklu: surovinové zdroje – výroba – spotřeba – druhotné suroviny tak, že žádný vliv na životní prostředí nenarušuje jeho normální funkci. Snaha o napodobení přírodního koloběhu látek a energií v plánování a řízení průmyslové činnosti vyžaduje i zásadní změny v hospodářském systému. Takto chápané bezodpadové technologie (nebo maloodpadové technologie) zůstávají proto většinou na úrovni teoretických úvah nebo jsou uplatňovány při projektování a realizaci nových výrobních postupů. Představují sice optimální a konečné řešení, k němuž musí směřovat úsilí konstruktérů, ekologů, i ekonomů, je to však nesporně řešení technicky, ekonomicky a časově značně náročné. Současný světový trend vede spíše k druhé alternativě – k uplatňování zásad recyklace ve smyslu zpracování, opětného a dalších využití už vzniklých odpadů. Touto rychlejší a zatím schůdnější cestou je rozvoj a zavádění recyklačních technologií. Recyklační technologie je tedy souborem na sebe navazujících procesů, postupů, technologických operací apod., jehož cílem je přeměna odpadu na druhotnou surovinu. Typickým znakem recyklační technologie je především její relativní samostatnost v technologickém schématu: výroba – odpady – výroba. Zatímco u maloodpadových technologií musí být příslušné postupy zpracování odpadu součástí výrobní technologie, jsou recyklační technologie zpravidla realizovány samostatně – často ve formě dodatkových investic, jež mají zvýšit ekonomickou i ekologickou účinnost existujících výrobních postupů, navržených ještě v době extenzívního rozvoje ekonomiky. Z návaznosti na existující procesy vyplývá mj. i další charakteristický znak – dočasnost recyklačních technologií; dříve nebo později budou nahrazeny maloodpadovými technologiemi, u nichž už bude ekologický aspekt výrobní činnosti vzat plně v úvahu. Hranice subsystému recyklační technologie a jeho příslušnost k výrobnímu subsystému je třeba dobře vymezit, protože na nich závisí do značné míry i cena druhotné suroviny, optimální umístění recyklačního zařízení v oblasti. V podstatě mohou nastat čtyři základní případy:

a) recyklační technologie je subsystém v rámci výrobního subsystému, kde odpad vzniká. Odpad zpracuje na druhotnou surovinu jeho producent;

b) recyklační technologie je subsystémem výrobního subsystému, kde je odpad používán. Odpad převede na druhotnou surovinu jeho odběratel (zpracovatel);

c) recyklační technologie je složena ze dvou částí, z nichž každá náleží jednomu výrobnímu subsystému. Odpad částečně zpracuje producent odpadu a zpracování dokončí jeho odběratel;

d)recyklační technologie je samostatným výrobním systémem. Specializovaná organizace uzavírá s producenty odpadů dohody o převzetí (zakoupení) odpadu, odpad zpracuje na vlastních zařízeních a předává (prodává jej odběrateli jako druhotnou surovinu.

 Šetření surovinovými zdroji, materiály a energiemi, které je jednou z podmínek intenzifikace národního hospodářství, úzce souvisí s ochranou životního prostředí. Tyto souvislosti však dosud nejsou vždy plně respektovány. Znečišťování životního prostředí emisemi, neracionální čerpání přírodních zdrojů i rozptyl energií v prostředí mají často obdobnou příčinu – neefektivní toky materiálů ve výrobním procesu, které jsou uskutečňovány jako lineární, otevřené systémy, nerespektující zákonitosti uzavřeného koloběhu látek v přírodních ekologických systémech. Opětné využívání odpadů má své teoretické zdůvodnění. Vyšší zhodnocování druhotných surovin je objektivně potřebným jevem, vyvolaným zejména:

-   časovou ohraničeností a reálnou dostupností přírodních zdrojů,

-   růstem průmyslové výroby, který vede ke zvýšené potřebě  surovin

-   vyšší ekonomickou efektivností využívání druhotných surovin, projevující se úsporami na materiálech i energiích ve zpracovatelských oborech,

-   nutností snižovat závislost na dovozu prvotních surovin,

-   často i technologickou nezbytností použít druhotné zdroje      v určitých výrobních procesech,

-   v neposlední řadě potřebou ochrany životního prostředí, která se více nebo méně dotýká všech odvětvových i prostorových zájmů v jednotlivých sférách národního hospodářství.

Recyklace odpadů je jednou z cest k řešení surovinového problému, k úspoře materiálů a energií, k ochraně životního prostředí, tzn. K postupnému sbližování zájmů ,,tří E“: ekonomie, energetiky a ekologie. Problémy spojené s vyšším zhodnocováním odpadů jako zdrojů druhotných surovin a energií:

Technické a materiálové meze vycházejí ze zákona o zachování hmoty, podle něhož úplný uzavřený koloběh látek a energií v hospodářském systému není proveditelný. Vždy vznikají energetické ztráty ve formě odpadní tepelné energie a stoprocentní nemůže být ani oběh použitého materiálu. K dosažení daných technologických parametrů musí být alespoň částečně používána i prvotní surovina. Významná je otázka separace a koncentrace odpadů, tj. jejich třídění a shromáždění   v takových množstvích, aby se zpracování dalo nejen technicky uskutečnit, ale aby některé složky odpadu záporně neovlivňovaly vlastnosti nových výrobků. S budoucí recyklací výrobku je třeba počítat již při konstrukční a projektové přípravě. Vhodná materiálová skladba, možnost demontáže (destrukce) po využití na hlavní komponenty a volba materiálů samotných mohou přispět k omezení technických a materiálových překážek recyklace.

Technologické meze jsou v podstatě dány současným stavem poznatků o možnostech zpracování odpadů a existencí zařízení, která realizaci těchto poznatků umožňují. Nedostatek zpracovatelských a úpravárenských kapacit a nevyřešené technologické problémy, neznalost efektivního postupu přeměny odpadu na využitelnou druhotnou surovinu patří už po léta k nejznámějším příčinám omezené recyklace. Často jde o značné investiční nároky, o vývoj nových recyklačních technologií, o technickou a ekonomickou realizovatelnost separace a koncentrace odpadů, případně i o zásahy do postupů při zpracování prvotních surovin, polotovarů či hotových výrobků, včetně volby obalu. Urychlený rozvoj a realizace recyklačních postupů by v mnoha případech pomohly k řešení bez velkých investičních prostředků.

Ekonomické aspekty mají při rozhodování o recyklaci mimořádně důležitý význam. Velkoobchodní ceny druhotných surovin, které mají zcela nebo z části nahradit prvotní surovinu, jsou obvykle stanoveny na základě užitých vlastností prvotní a druhotné suroviny.Mezi ekonomické problémy je však třeba zařadit i potřebu relativně stálého odbytu odpadu a na druhé straně zabezpečení druhotné suroviny pro vlastní výrobu. Důležitá je i energetická náročnost zpracování některých odpadů, v nichž může být požadovaná druhotná surovina rozptýlena tak, že její získávání je neefektivní.

Systém ukazatelů, jejichž pomocí je hodnocena činnost podniků, nedoceňuje dosud dostatečné efekty, které nově zavedená recyklace odpadů v organizaci přináší celému národnímu hospodářství.

Eko1ogické meze jsou dány především vlivem na životní prostředí, vyplývajícím z procesů přeměn odpadů v rámci zpracovatelských (recyklačních) postupů - emisemi, nároky na energie, škodami v ekosystémech apod. Recyklace je jako opatření ke zvýšené ochraně životního prostředí účinná jen tehdy, nepřevyšuje-li negativní působení vyvolané zpětnými toky součet negativního působení lineárních toků výroby a zneškodňování odpadů. Pokud tomu tak není, nejde o změnu v hodnotě vlivu na prostředí, ale znečištění prostředí se pouze převádí na jiné místo, případně jde o jiný .druh zátěže.

Legislativní omezení spočívají v tom, že dosud není zpracována základní právní úprava hospodaření s druhotnými surovinami.

Zákon o odpadech by se mohl stát rámcem pro uplatňování zásady plné odpovědnosti za efektivní zhodnocování odpadů těch odvětví a organizací, při jejichž výrobě odpady vznikají. Právní úprava z počátku šedesátých let byla sice v době vzniku progresivní a účinná, v současné době však již neodpovídá vzrůstající závažnosti problémů. S vydáním legislativních norem úzce souvisí i zvýšení spo1upráce mezi odvětvími, která je velmi aktuální zejména v otázce hospodaření druhotnými surovinami. Odpad z jednoho odvětví výroby může být cennou surovinou v jiném odvětví, výrobci však věnují takovému využití odpadů jen malou pozornost, a to zvláště v případech, že by s tímto meziodvětvovým využitím mohly vzniknout požadavky na úpravu odpadů.

Lze konstatovat, že zejména v oblasti netradičních průmyslových odpadů nebylo dosud dosaženo účinnější meziodvětvové spolupráce. Jednou ze základních příčin je jistě i nedostatek informací o vzniku využitelných odpadů, související s požadavkem zlepšení organizační struktury systému. (Těmito otázkami se podrobněji zabývají následující kapitoly.)

Organizačním problémem zvýšené recyklace je značná decentralizace sběru a využívání druhotných surovin. Oblast není řízena na úrovni federace, neexistují žádné přímé organizační vztahy mezi vrcholovými státními orgány a organizacemi zabývajícími se druhotnými surovinami (s výjimkou kovového odpadu), neexistují pracoviště ani orgány, které by se touto problematikou zabývaly celostátně a komplexně. Otázka psychologické bariéry je možná závažnější, než by se zdálo, a souvisí se všemi uváděnými omezeními. Výhody recyklace odpadů nejsou dosud všeobecně známy a uznávány, a to často ani vedoucími hospodářskými pracovníky výrobních organizací. Překonávání psychologické bariéry je jedním ze závažných úkolů široké výchovy a osvětového působení na všech stupních řízení národního hospodářství. Osvětové působení se musí zaměřit i na větší zdůrazňování souvislostí mezi ekonomikou a ekologii, na změnu názorů spotřebitele na požadovanou životnost výrobku i na změnu technických norem jakosti těch výrobků, u nichž jsou kladeny zbytečně přísné nároky na kvalitu vstupních surovin.

Přehled možného využití některých druhů odpadů

Asfalt

Charakteristika odpadu: Tvrzené a oxidované zbytky asfaltu s obsahem asi 6 % bitumenového podílu ve formě hrudek, vzniklé při lití asfaltu a výstavbě živičných povrchů dopravních a jiných staveb.

Možnosti využiti: Ke zhodnocení zbytků a odpadů asfaltu se ve světě používají různé recyklační technologie. Úlomky je možno využívat ve speciálně uzpůsobených strojích k výrobě nové vrstvy. Častější je tepelné zpracování a nové použití s přidáním části nového asfaltu. Drť lze použít místo štěrku i při zpracování za studena.

Recyklační technologie: Pii zpracování litého asfaltu je zapotřebí drticí zařízení a kotel na ohřev. Stejnoměrné živičné směsi lze dosáhnout přidáním 1 až 10 % nových živic. Pro zpracování asfaltobetonové směsi je třeba větší míchací zařízení. Přitom lze použít až 15 % druhotné suroviny, aniž by se zhoršila kvalita směsi.

Dehet

Charakteristika odpadu: Černohnědé až černé dehtové zbytky, tekuté až tuhé směsi nasycených a nenasycených aromatických a alifatických uhlovodíků s vysokou výhřevností 30 . 106 až 40 . 106 J . kg-1.

Možnosti využití: Zbytky při výrobě dehtu se v chemickém průmyslu používají pro farmaceutickou a kosmetickou výrobu barev. Kyselé zbytky dehtu z koksáren se neutralizuji, mísí z lehkými dehty a používají jako materiál v dopravních stavbách. Zbytky dehtů, které nelze využít látkově, jsou využívány energeticky.

Recyklační technologie: Mechanické a chemické postupy při látkovém využití, energetické využití pálením ve směsi s otěrem briket nebo s jinými tuhými druhotnými zdroji energie.

Demoliční materiál

Charakteristika odpadu: Obsah využitelných látek odpovídá stavebnímu uspořádání a účelu bouraného objektu. Převažující podíl obvykle tvoří

cihly, zlomky cihel, omítka až 65 %,

použité dřevo až 15 %,

úlomky skla až 5 %,

kovový šrot až 15 %.

Možnosti využiti: Minerální látky z demoličního materiálu, např. cihly, jsou zpracovávány na drť a moučku a používány ve stavebnictví jako přídavná látka. Skleněné střepy se používají při výrobě skelné vlny a pěnového skla. Vhodné zbytky dřeva se uplatňují při betonování a výrobě prefabrikátů.

Recyklační technologie:

a) stavební materiál: shromaždování, třídění použitelných dílců, b) kovový šrot: roztřídění na železné a neželezné kovy,

c) dřevo: roztříděni na zpracovatelné odřezky, úprava nebo spálení,

d) minerální látky: roztřídění, využi6 jako stavební materiál, případně drcení a mletí na místě vzniku,

e) stavební suť: po oddělení použitelných dřevěných a kovových součástí lze použít pro výstavbu komunikací, jako plnicí materiál apod.

Dřevo

Charakteristika odpadu: Zbytky dřeva a dřevěných materiálů vznikající v lesním hospodářství, při úpravě a zpracování dřeva v průmyslu, zbytky použitého dřeva. Patří sem zbytky z lesa (kmeny, větve, pařezy), zbytky dřeva z průmyslu (přířezy, zbytky kůry, prkna, odřezky, hobliny, okrojky, třísky od loupání, hobliny a třísky od vrtání a frézováni, piliny a třísky z průmyslu celulózy atd.), opotřebené dřevo (sloupy, prahy, výdřeva z dolů, zbytky ze stavebního průmyslu, obaly, starý nábytek) a zbytky dřevěného materiálu (desky, překližky, použité stavební dřevo).

Možnosti využití: V zemích produkujících dřevo je tendence využívat vzrostlé dřevo beze zbytku. Vyvíjejí se postupy úplného zhodnocení jednotlivých částí stromů. Hlavním směrem uplatnění dosud málo používaných zbytků je výroba přířezů na upínací desky a tvarovky, chemický rozklad, spalování nebo výroba dřevěného uhlí.

Recyklační technologie: Při zhodnocování zbytků dřeva závisí doporučené pořadí recyklačních technologií na jakosti dřevěného odpadu. Základní členění podle hospodářského významu je uváděno například takto:

l. výroba celulózy, 2. výroba desek, 3. výroba dřevité moučky, 4. dřevěné a aktivní uhlí, 5. dřevěné výrobky v uměleckém a hračkářském průmyslu, 6. výroba betonu, 7. kuřácké potřeby, 8. podpalovače, 9. ostatní použití v průmyslu, 10. výroba hnojiv, meliorace, 11. výroba energií, 12. stelivo pro dobytek.

Elektrochemické články

Charakteristika odpadu: Upotřebené primární elektrochemické články, které již nelze znovu nabít, obsahující burel, zinek, chlorid amonný, uhlík, případně lepenku, zalévací hmotu, pocínovaný plech a mosaz.

Možnosti využiti: V mezinárodním měřítku dosud nejsou shromaždovány ani zpracovávány. V omezené míře se soustřeďují některé specifické články; vzhledem k ochraně životního prostředí mají přednost články obsahující rtuť a stříbro. Z primárních článků se odděluje zinek a burel a používají se v metalurgickém a chemickém průmyslu. Výzkumné a poloprovozní pokusy probíhají.

Exkrementy hospodářských zvířat

Charakteristika odpadu: 5lepičí trus, prasečí výkaly, hovězí mrva a koňský hnůj, vznikající ve velkochovech hospodářských zvířat. .

Možnosti využití: Krmné brikety a krmná pasta pro přípravu krmných směsí, biohnůj a kompostování.

Recyklační technologie: 5eparace tekutého podílu, fermentace v nádržích nebo na hromadách, sušení, případně provzdušnění a propaření.

Kaly a prachy s obsahem železa

Charakteristika odpadu: Obsahují jemnozrnné částečky železa nebo oxidu železa, případně jiných kovů; jsou znečištěny olejem, zbytky emulzí, slévárenským pískem.

Možnosti využiti: Kaly a prachy s nejméně 45 °!o železa mohou být používány jako rudný koncentrát v hutním průmyslu. Zkouší se použití kalů a prachů s nižším obsahem kovů nejen v metalurgii, ale i při výrobě stavebních hmot. Pokusně se ověřuje používání zbytků po broušení legovaných rychlořezných ocelí.

Recyklační technologie: Před dodáním uživateli je nutno vysušit nebo snížit obsah tekutiny. Zpracováni probíhá v aglomeračních závodech vysokých pecí.

Kaly karbidu vápníku

Charakteristika odpadu: Tyto kaly vznikají při výrobě acetylenu. Jejich hlavní složkou je oxid vápenatý (60 až 70 %), oxid křemičitý a voda. Při skladování vzniká silný nepříjemný zápach. M~jí žíravý účinek.

Možnosti využití: Ve světě se nejčastěji používají jako vápno pro stavebnictví a pro hnojení. Recyklační technologie: Při aplikaci jako stavební hmota nevyžaduji kaly karbidu vápníku žádné úpravy, již ve stadiu vzniku m~jí vlastností stavebního pojiva. Po úpravě se mohou použít v zemědělství.

Kaly tukové

Charakteristika odpadu: Hustá voda obsahující suspenzi rostlinných a živočišných tuků s nepatrným podílem tuhých látek, světle šedé až nažloutlé barvy. Vznikají v lapácích tuku tak, že se vytváří plovoucí vrstvy.

Oblasti vzniku jsou především: podniky vyrábějící masné výrobky, kuchyně společného stravování a hostince s více než 200 jídly denně, velké cukrárny a výrobny zmrzliny a podniky zpracovávající tuky a stolní oleje se spotřebou větší než 100 kg za den.

Možnosti využití: Ze zachyceného kalu se získává tuk jako základní chemická surovina na výrobu mastných kyselin a glycerinu. Tuk lze také zpracovávat na krmivo.

Recyklační technologie: Tuková vrstva se odčerpává do přepravních nádob a předává ke zpracování, které závisí na konkrétních technickoprovozních možnostech. Použitelné jsou zejména tukové kaly s obsahem tuku nejméně 35 % a bez cizorodých příměsí.

Kaly z galvanoven

Charakteristika odpadu: Vyskytují se jako roztoky, pastovité kaly nebo tuhé odpady s obsahem kovů z chemické a elektrolytické povrchové úpravy kovových a polymerických materiálů. Obsahují kovové sloučeniny (soli), případně heterogenní směsi oxidů kovů, a lze z nich získat železo, hliník, měď, zinek, nikl, cín, kadmium, olovo, chrom, stříbro a další ušlechtilé kovy podle povahy upravovaného výrobku.

Možnosti využití: Jako druhotné suroviny kovové s relativně vysokým obsahem čistého kovu, použitelné v podnicích chemického a hutního průmyslu:

Recyklační technologie: Vývoj v galvanotechnice směřuje k vytváření maloodpadových systémů, které využívají recyklaci v nejširším měřítku. Oběhem látek a využitím odpadních vod se omezuje vznik zbytků, šetří se materiál i energie. K používaným chemickým postupům patří srážení, oxidačně redukční postupy, použití měničů iontů, extrakce tekutin; mezi fyzikální potupy patři odčerpávání vody, absorpce, sedimentace, filtrace, vratná osmóza. K používaným elektrochemickým postupům patří elektrolýza a elektrodialýza.

Při částečné recyklaci je třeba zbytky elektrolytů v odpadních vodách neutralizovat.

Kaly z čistíren městských odpadních vod

Charakteristika odpadu: Kaly z čistíren městských odpadních vod jsou složeny z organických látek, které lze biologicky rozložit. Obsah vody v kalech závisí na použité technologii čištění. Patogenní mikroorganismy v kalu musí být zneškodněny dezinfekci.

Možnosti využití: Komunální kaly se používají převážně v zemědělství jako organická hnojiva, pro přípravu kompostů apod.

Recyklační technologie: Předpokládá se, že kaly lze použít jako nezávadné, jsou-li předem podrobeny procesům rozkladu organických látek podle příslušných předpisů (např. kompostování při teplotě 55 °C po dobu 5 dnů, vyhnívání v uzavřených komorách při teplotě 60 °C po dobu 4 hodin, pasterizace při teplotě 70 °C po dobu 20 minut nebo sušeni horkým vzduchem při teplotě 90 ° C po dobu 1 minuty). Obvyklé je sušení a vysychání kalu na kalových polích či jiných zařízených.

Katalyzátory

Charakteristika odpadu: Použité nosiče katalyzátorů obsahující platinu, paladium, kobalt, molybden, nikl, keramické hmoty, použité katalyzátory z výroby síry a fosforu aj.

Možnosti využití: Katalyzátory s obsahem kovů zpracovává chemický, případně metalurgický průmysl s cílem získat zachycenou prvotní surovinu - kovy. Nosiče z nekovových katalyzátorů lze uplatnit ve stavebním průmyslu, případně v zemědělství.

Recyklační technologie: Různé způsoby extrakce podle dalšího použití.

Keramické a porcelánové střepy

Charakteristika odpadu: Tyto odpady jsou tvořeny úlomky z poškozených části výrobků stavební a hrubé keramiky, zdravotnické keramiky, obkládacího materiálu, elektrokeramiky, dále střepy porcelánových výrobků z hotelů a restaurací.

Možností využití: Až dosud se tyto odpady shromaždují a využívají jen v recyklačním koloběhu podniku vyrábějících keramiku a porcelán.

Recyklační technologie: Vytříděné keramické a porcelánové odpady se ve válcovacích a čelisťových drtičích jemně melou a přidávají se do formovací masy jako náhražka suroviny. Znečištěné a nevytříděné odpady lze použít v místním stavebnictví.

Klihovka

Charakteristika odpadu: Patří sem všechny nevyčiněné odpady kůží, kožek a usní. Jsou to především odpady surových kůží z jatek, strojová klihovka a strojová štípenka z výroby kůží; hlavová kůže, zbytky králičích kožek z výroby kožešin, transparent z výroby kůže na bubny, technicky odpad surové kůže z tkalcoven.

Klihovka vzniká ve tvaru souvislých odřezků surové h5že nebo sestává z hadrovitého podkožního vaziva. Tvoří viskózní hmotu s obsahem živočišných bílkovin (kolagenu) a tuku. Zčásti obsahuje rozkladné a konzervační chemikálie, jako jsou sloučeniny síry a vápníku.

Možnost využití: Vedle použití na výrobu želatiny a kožního klihu jde především o výrobu krmiva ve fortně sušených a granulovaných bílkovinových krmiv, případně kompostování a hnojení.

Recyklační technologie: Závisí na způsobu využití; obvykle zahrnuje praní, vápnění, louhování a vaření, popř. mechanické zpracování. Pro rozpouštění kolagenu se mohou využívat i roztoky kyselin.

Korek

Charakteristika odpadu: Korkový odpad představují především použité uzávěry lahví, zejména lahví s alkoholickými nápoji.

Možnost využití: Shromážděný odpad je využíván při výrobě těsnění a brzdového obložení.

Korund

Charakteristika odpadu: Odpady korundu jsou výrobky a polotovary z krystalického oxidu hlinitého. Zahrnují šrot a úlomky z brusných zařízení, korundový prach, materiál z pásových magnetů. ' Možnosti využití: Opotřebované výrobky z korundu se po oddělení pojiv a nečistot používají jako výchozí materiál pro regeneraci brusných částí. Pojiva se oddělují vypalováním.

Recyklační technologie: Separace nečistot vypalováním, případně mletí.

Kosti

Charakteristika odpadu: Kosti zvířat určených pro výživu obyvatel. Vyskytují se na porážkách a při dalším zpracování masa, v obchodech s masem a v závodech veřejného stravování. Jsou bud surové, nezpracované, nebo zbavené tuku, případně tepelně zpracované.

Možnosti využití: V některých zemích se kosti zpracovávají přímo na místech výskytu na skladovatelný kostní šrot. Získaný materiál se používá k výrobě želatiny, kostního klihu a jako krmivo.

Recyklační technologie: Kosti mají být zbaveny zbytků masa, tukového vaziva a kousků kůže. Musí být suché a nezpracované chemicky, vytříděné. Mají mít co nejkratší skladovací lhůty.

Kovový odpad ocelový

Charakteristika odpadu: Ocelový šrot vznikající při zpracováni ocelových materiálů, např. třísky, amortizační odpad opotřebovaných základních prostředků a jejich součástí, opotřebované spotřební předměty z oceli. Může obsahovat příměsi neželezných kovů a dalších látek. Podle chemického složení se dělí na ocelový odpad legovaný a ocelový odpad nelegovaný.

Možnosti využiti: Tradiční zdroj druhotné suroviny v hutnictví železa, široké uplatněni mají vytříděné hodnotné ocelové slitiny.

Recyklační technologie: Třídění, stříhání, lámání, lisování, briketování a paketování, kryogenní drcení a podobné technologie vedou k homogenizaci a mechanické úpravě kovového odpadu.

Elektrochemické články

Charakteristika odpadu: Upotřebené primární elektrochemické články, které již nelze znovu nabít, obsahující burel, zinek, chlorid amonný, uhlík, případně lepenku, zalévací hmotu, pocínovaný plech a mosaz.

Možnosti využiti: V mezinárodním měřítku dosud nejsou shromaždovány ani zpracovávány. V omezené míře se soustřeďují některé specifické články; vzhledem k ochraně životního prostředí mají přednost články obsahující rtuť a stříbro. Z primárních článků se odděluje zinek a burel a používají se v metalurgickém a chemickém průmyslu. Výzkumné a poloprovozní pokusy probíhají.

Exkrementy hospodářských zvířat

Charakteristika odpadu: 5lepičí trus, prasečí výkaly, hovězí mrva a koňský hnůj, vznikající ve velkochovech hospodářských zvířat. .

Možnosti využití: Krmné brikety a krmná pasta pro přípravu krmných směsí, biohnůj a kompostování.

Recyklační technologie: 5eparace tekutého podílu, fermentace v nádržích nebo na hromadách, sušení, případně provzdušnění a propaření.

Kaly a prachy s obsahem železa

Charakteristika odpadu: Obsahují jemnozrnné částečky železa nebo oxidu železa, případně jiných kovů; jsou znečištěny olejem, zbytky emulzí, slévárenským pískem.

Možnosti využiti: Kaly a prachy s nejméně 45 °!o železa mohou být používány jako rudný koncentrát v hutním průmyslu. Zkouší se použití kalů a prachů s nižším obsahem kovů nejen v metalurgii, ale i při výrobě stavebních hmot. Pokusně se ověřuje používání zbytků po broušení legovaných rychlořezných ocelí.

Recyklační technologie: Před dodáním uživateli je nutno vysušit nebo snížit obsah tekutiny. Zpracováni probíhá v aglomeračních závodech vysokých pecí.

Kaly karbidu vápníku

Charakteristika odpadu: Tyto kaly vznikají při výrobě acetylenu. Jejich hlavní složkou je oxid vápenatý (60 až 70 %), oxid křemičitý a voda. Při skladování vzniká silný nepříjemný zápach. M~jí žíravý účinek.

Možnosti využití: Ve světě se nejčastěji používají jako vápno pro stavebnictví a pro hnojení. Recyklační technologie: Při aplikaci jako stavební hmota nevyžaduji kaly karbidu vápníku žádné úpravy, již ve stadiu vzniku m~jí vlastností stavebního pojiva. Po úpravě se mohou použít v zemědělství.

Kaly tukové

Charakteristika odpadu: Hustá voda obsahující suspenzi rostlinných a živočišných tuků s nepatrným podílem tuhých látek, světle šedé až nažloutlé barvy. Vznikají v lapácích tuku tak, že se vytváří plovoucí vrstvy.

Oblasti vzniku jsou především: podniky vyrábějící masné výrobky, kuchyně společného stravování a hostince s více než 200 jídly denně, velké cukrárny a výrobny zmrzliny a podniky zpracovávající tuky a stolní oleje se spotřebou větší než 100 kg za den.

Možnosti využití: Ze zachyceného kalu se získává tuk jako základní chemická surovina na výrobu mastných kyselin a glycerinu. Tuk lze také zpracovávat na krmivo.

Recyklační technologie: Tuková vrstva se odčerpává do přepravních nádob a předává ke zpracování, které závisí na konkrétních technickoprovozních možnostech. Použitelné jsou zejména tukové kaly s obsahem tuku nejméně 35 % a bez cizorodých příměsí.

Kaly z galvanoven

Charakteristika odpadu: Vyskytují se jako roztoky, pastovité kaly nebo tuhé odpady s obsahem kovů z chemické a elektrolytické povrchové úpravy kovových a polymerických materiálů. Obsahují kovové sloučeniny (soli), případně heterogenní směsi oxidů kovů, a lze z nich získat železo, hliník, měď, zinek, nikl, cín, kadmium, olovo, chrom, stříbro a další ušlechtilé kovy podle povahy upravovaného výrobku.

Možnosti využití: Jako druhotné suroviny kovové s relativně vysokým obsahem čistého kovu, použitelné v podnicích chemického a hutního průmyslu:

Recyklační technologie: Vývoj v galvanotechnice směřuje k vytváření maloodpadových systémů, které využívají recyklaci v nejširším měřítku. Oběhem látek a využitím odpadních vod se omezuje vznik zbytků, šetří se materiál i energie. K používaným chemickým postupům patří srážení, oxidačně redukční postupy, použití měničů iontů, extrakce tekutin; mezi fyzikální potupy patři odčerpávání vody, absorpce, sedimentace, filtrace, vratná osmóza. K používaným elektrochemickým postupům patří elektrolýza a elektrodialýza.

Při částečné recyklaci je třeba zbytky elektrolytů v odpadních vodách neutralizovat.

Kaly z čistíren městských odpadních vod

Charakteristika odpadu: Kaly z čistíren městských odpadních vod jsou složeny z organických látek, které lze biologicky rozložit. Obsah vody v kalech závisí na použité technologii čištění. Patogenní mikroorganismy v kalu musí být zneškodněny dezinfekci.

Možnosti využití: Komunální kaly se používají převážně v zemědělství jako organická hnojiva, pro přípravu kompostů apod.

Recyklační technologie: Předpokládá se, že kaly lze použít jako nezávadné, jsou-li předem podrobeny procesům rozkladu organických látek podle příslušných předpisů (např. kompostování při teplotě 55 °C po dobu 5 dnů, vyhnívání v uzavřených komorách při teplotě 60 °C po dobu 4 hodin, pasterizace při teplotě 70 °C po dobu 20 minut nebo sušeni horkým vzduchem při teplotě 90 ° C po dobu 1 minuty). Obvyklé je sušení a vysychání kalu na kalových polích či jiných zařízených.

Katalyzátory

Charakteristika odpadu: Použité nosiče katalyzátorů obsahující platinu, paladium, kobalt, molybden, nikl, keramické hmoty, použité katalyzátory z výroby síry a fosforu aj.

Možnosti využití: Katalyzátory s obsahem kovů zpracovává chemický, případně metalurgický průmysl s cílem získat zachycenou prvotní surovinu - kovy. Nosiče z nekovových katalyzátorů lze uplatnit ve stavebním průmyslu, případně v zemědělství.

Recyklační technologie: Různé způsoby extrakce podle dalšího použití.

Keramické a porcelánové střepy

Charakteristika odpadu: Tyto odpady jsou tvořeny úlomky z poškozených části výrobků stavební a hrubé keramiky, zdravotnické keramiky, obkládacího materiálu, elektrokeramiky, dále střepy porcelánových výrobků z hotelů a restaurací.

Možností využití: Až dosud se tyto odpady shromaždují a využívají jen v recyklačním koloběhu podniku vyrábějících keramiku a porcelán.

Recyklační technologie: Vytříděné keramické a porcelánové odpady se ve válcovacích a čelisťových drtičích jemně melou a přidávají se do formovací masy jako náhražka suroviny. Znečištěné a nevytříděné odpady lze použít v místním stavebnictví.

Klihovka

Charakteristika odpadu: Patří sem všechny nevyčiněné odpady kůží, kožek a usní. Jsou to především odpady surových kůží z jatek, strojová klihovka a strojová štípenka z výroby kůží; hlavová kůže, zbytky králičích kožek z výroby kožešin, transparent z výroby kůže na bubny, technicky odpad surové kůže z tkalcoven.

Klihovka vzniká ve tvaru souvislých odřezků surové h5že nebo sestává z hadrovitého podkožního vaziva. Tvoří viskózní hmotu s obsahem živočišných bílkovin (kolagenu) a tuku. Zčásti obsahuje rozkladné a konzervační chemikálie, jako jsou sloučeniny síry a vápníku.

Možnost využití: Vedle použití na výrobu želatiny a kožního klihu jde především o výrobu krmiva ve fortně sušených a granulovaných bílkovinových krmiv, případně kompostování a hnojení.

Recyklační technologie: Závisí na způsobu využití; obvykle zahrnuje praní, vápnění, louhování a vaření, popř. mechanické zpracování. Pro rozpouštění kolagenu se mohou využívat i roztoky kyselin.

Korek

Charakteristika odpadu: Korkový odpad představují především použité uzávěry lahví, zejména lahví s alkoholickými nápoji.

Možnost využití: Shromážděný odpad je využíván při výrobě těsnění a brzdového obložení.

Korund

Charakteristika odpadu: Odpady korundu jsou výrobky a polotovary z krystalického oxidu hlinitého. Zahrnují šrot a úlomky z brusných zařízení, korundový prach, materiál z pásových magnetů. ' Možnosti využití: Opotřebované výrobky z korundu se po oddělení pojiv a nečistot používají jako výchozí materiál pro regeneraci brusných částí. Pojiva se oddělují vypalováním.

Recyklační technologie: Separace nečistot vypalováním, případně mletí.

Kosti

Charakteristika odpadu: Kosti zvířat určených pro výživu obyvatel. Vyskytují se na porážkách a při dalším zpracování masa, v obchodech s masem a v závodech veřejného stravování. Jsou bud surové, nezpracované, nebo zbavené tuku, případně tepelně zpracované.

Možnosti využití: V některých zemích se kosti zpracovávají přímo na místech výskytu na skladovatelný kostní šrot. Získaný materiál se používá k výrobě želatiny, kostního klihu a jako krmivo.

Recyklační technologie: Kosti mají být zbaveny zbytků masa, tukového vaziva a kousků kůže. Musí být suché a nezpracované chemicky, vytříděné. Mají mít co nejkratší skladovací lhůty.

Kovový odpad ocelový

Charakteristika odpadu: Ocelový šrot vznikající při zpracováni ocelových materiálů, např. třísky, amortizační odpad opotřebovaných základních prostředků a jejich součástí, opotřebované spotřební předměty z oceli. Může obsahovat příměsi neželezných kovů a dalších látek. Podle chemického složení se dělí na ocelový odpad legovaný a ocelový odpad nelegovaný.

Možnosti využiti: Tradiční zdroj druhotné suroviny v hutnictví železa, široké uplatněni mají vytříděné hodnotné ocelové slitiny.

Recyklační technologie: Třídění, stříhání, lámání, lisování, briketování a paketování, kryogenní drcení a podobné technologie vedou k homogenizaci a mechanické úpravě kovového odpadu.

Kovový odpad litinový

Charakteristika odpadu: Od ocelového odpadu se liší především vyšším obsahem hliníku a způsobem zpracování. Tvoří jej opotřebované výrobky a jejich části z odlévaných železných materiálů a odpady vzniklé při zpracování odlitků. Zlomkovou litinu lze členit na kusovou strojní litinu, kokilovou litinu, třísky.

Možnosti využití: Stejně jako ocelový šrot se využívá tradičně v metalurgickém průmyslu jako náhrada prvotní suroviny.

Recyklační technologie: Stejně jako u odpadu ocelového především třídění, lisování, paketování apod.

Kovový odpad neželezných kovů

Charakteristika odpadu: Odpady a zbytky z výroby neželezných kovů, z jejich obrábění a zpracování, vytříděné opotřebované výrobky s podílem neželezných kovů a jejich slitin. Největší podíl tvoři měď a její slitiny, hliník a slitiny, olovo a slitiny, zinek a slitiny. Neželezné kovy jsou nemagnetické.

Možnosti využití: Náhrada nedostatkových prvotních surovin v metalurgickém průmyslu. Sběr zajišťuje n. p. Kovošrot, popř. Sběrné suroviny.

Recyklační technologie: Kromě některých způsobů úpravy stejných jako u železného šrotu (třídění, stříhání, lisování, briketování) jsou uplatňovány i další technologie, jejichž cílem je odděleni kovů od příměsi a od kovů jiných. Patři sem např. páráni, opalování, odtavování, granulování, odcínování nebo hydrometalurgický způsob (převedení do roztoku, oddělení, loužení).

Kovový odpad s obsahem rtuti

Charakteristika odpadu: Opotřebované přístroje a konstrukční součásti se rtutí jako funkční složkou (usměrňovače, elektronky, tlakoměry, teploměry, ventily, tachometry aj.).

Možnosti využití: Přístroje a součásti se ručně demontují a rtuť se po odstranění nečistot znovu využívá.

Kovový odpad vzácných kovů

Charakteristika odpadu: Opotřebované pracovní prostředky a nepoužitelné pracovní předměty s podíly zlata, stříbra, platiny, iridia a rhodia. Elektronické a elektrotechnické konstrukční prvky s částmi pokovovanými vzácnými kovy, amortizační šrot, jako stykače, jističe, pojistky, relé, teploměry, tištěné spoje aj. Rovněž sem patří odpady s obsahem stříbra ze zpracování fotochemických materiálů, např. nevyvolané zbytky a odpady filmů a fotografických papírů, rentgenové a jiné filmy, ustalovače, prací lázně.

Možnosti využití: Náhrada nedostatkové prvotní suroviny v celém rozsahu.

Recyklační technologie: Třídění, metalurgické, příp. hydrometalurgické zpracování, chemické rozpouštění kovových složek a oddělování jednotlivých kovů. Při získávání stříbra z tekutých fotochemických odpadů je nejrozšířenějším postupem elektrolýza.

Kuchyňské odpady

Charakteristika odpadu: Jsou to poživatiny pro lidskou výživu již neupotřebitelné nebo odpady vznikající při přípravě jídel, a to živočišného i rostlinného původu. Jsou tuhé až kašovité.

Možnosti využiti: Kuchyňské odpady jsou využívány zejména pro výkrm prasat.

Recyklační technologie: Sběr je prováděn v místech většího výskytu (restaurace, závodní jídelny, nemocnice apod.). Ve výkrmnách prasat se pařením z odpadů vyrábí krmná kaše. 1 kg odpadů se výživnou hodnotou rovná asi 0,7 kg krmných bramborů nebo 0,2 kg obilí.

Lampy z televizorů

Charakteristika odpadu: Použité elektronky z přijímačů černobílé i barevné televize se skládají z dílů s obsahem stroncia, olova, mědi, oceli a skla.

Možnosti využití: Demontáž a zpracování televizních lamp a jejich součástí je ve stadiu ověřovacího poloprovozu. Pracuje se i na řešení problému opětného využití barevné vrstvy z obrazovek barevných televizorů;

Recyklační technologie: Ruční demontáž a třídění dílů, zpracování podle povahy materiálu jako kovový nebo skleněný odpad.

Nemrznoucí směsi

Charakteristika odpadu: Tekuté médium s různým obsahem glykolu. Maximální koncentrace je asi 30 %. Při použití nemrznoucích směsí (ochranných prostředků proti zamrznutí chladicího systému) dochází k odbouráni inhibitorů koroze. Nečistoty jako oxidy kovů a zbytky vápna působí zakalení směsi.

Možnosti využití: Uplatňují se různé způsoby využívání upotřebených nemrznoucích směsí, např. regenerace speciálními chemikáliemi. Cílem opatření je snížit spotřebu glykolu ve prospěch jeho mnohostranného použití v chemickém průmyslu.

Recyklační technologie: Použité směsi se sbírají do nádrží a mísí se s fosforečnanem trisodným. Po uplynutí reakční doby se odčerpá tekutina a sražené nečistoty zůstanou v usazeném kalu. Regenerovaná směs nahradí asi polovinu požadovaného množství nemrznoucí směsi.

Nerostný materiál

Charakteristika odpadu: Odpady, které se vyskytují jako kamenná drť a zbytky po prosévání, obsahují zvětralé horniny, hlinité jílovité součásti a drť z rozpustných hornin.

Možnosti využití: Odpady jsou zpravidla zpracovávány na štěrk a používány k zasypání jam a výkopů.

Recyklační technologie: Odpady se třídí na štěrk a plniva, popř. podkladový materiál, a dopravují se na místo upotřebení.

Obilí

Charakteristika odpadu: Odpady z ošetřování obilí vznikají při uskladňování, překládání a zpracovávání obilí jako práškovité až zrnité součásti. Obsahují zbytky obilí a průvodních látek, jako zbytky slupek, písek, pozůstatky hmyzu, pyl a moučný prach.

Možnosti využití: Pokud podíl anorganických součástí nedosahuje 50 % a obilí nebylo asanováno plynem proti napadení škodlivým hmyzem, jsou odpady použitelné jako krmivo. Odpady nezpůsobilé ke zkrmování se mohou použít ke kompostování při výrobě hnojiv nebo ve spalovacích procesech jako přísada k tuhým palivům? popř. po zpevnění vhodným pojivem jako brikety.

Ohnivzdorný materiál

Charakteristika odpadu: Použité, případně zmetkovité nepoužité cihly, tvárnice, desky a jejich úlomky ze šamotu, korundu, silikátů a karbidů, výrobky s oxidem zirkoničitým a další bázický ohnivzdorný materiál, vznikající při vyzdívkách pecí v hutnictví, v průmyslu stavebních hmot, ve sklářství, v keramické a chemické výrobě.

Možnosti využití: Ohnivzdorný opotřebovaný materiál s vysokým stupněm čistoty se využívá při výrobě ohnivzdorných výrobků.

Recyklační technologie: Roztřídění na místě vzniku, zachycení a odstranění nečistot, doprava ke zpracovatelům. Na meziskládkách je třeba chránit před vlhkem.

Olejové emulze

Charakteristika odpadu: Olejová fáze je dispergována ve vodné fázi a tvoří olejovou emulzi. Speciální emulgátory stabilizují složení emulze, dále mohou být přítomny antioxidanty, inhibitory koroze, prostředky proti pěnění aj.

Obvyklé složení:

voda 95 %,

oleje 4 %,

emulgátory a pomocné prostředky 1 %.

Možnosti využiti: Cílem nejrozšířenějších postupů je odstranění oleje ze znečištěné emulze a jeho obohacení na energeticky využitelnou druhotnou surovinu.

Recyklační technologie: V závislosti na typu emulze a množství odpadu se používají odpovídající postupy s potřebným oddělovacím účinkem. Při chemickém vytěsňování se přidávají elektrolyty (solí nebo kyselin) jako vločkovací prostředky, které snižuji účinnost emulgátorů. Tento postup se používá zejména u těžko oddělitelných emulzí a u směsí emulzí. Olejová složka je po vytěsnění použitelná jen jako energetická druhotná surovina. Fyzikální vytěsňování je založeno na makromolekulárních účincích membrán. Používá se při malých množstvích nebo jako předstupeň k vakuovým kolonám. Bez další úpravy lze druhotnou surovinu využít jen k energetickým účelům. Při tepelném vytěsňování se používá postup odpařování vodní složky. Tento postup je vhodný pro střední a větší množství a vede k získání oleje schopného regenerace.

Olej upotřebený

Charakteristika odpadu: Upotřebené minerální oleje jsou použité oleje mazací a motorové, které nelze bez regenerace znovu použít. Dělí se na oleje motorové, oleje pro průmyslové účely, oleje pro transformátory, oleje pro turbíny aj.

Možnosti využití: V řadě zemí je prováděn sběr a regenerace upotřebených minerálních olejů bud pro opětné použití jako mazací prostředek, nebo pro energetické využití.

Recyklační technologie: Separace příměsí a nečistot, rafinace.

Olověné akumulátorové baterie

Charakteristika odpadu: vyřazené akumulátory používané k výrobě elektrického proudu ve stacionárních a mobilních zařízeních. Elektrody vyrobené ze slitin olova a antimonu, elektrolyt - zředěná kyselina sírová, ebonitový nebo plastový obal. Nosné a svodné části elektrod z čistého nebo legovaného olova. .

Možnosti využiti: Akumulátorový odpad je v řadě zemí využíván k získání olova. Částečně se využívá i obal, problematické je zatím využití elektrolytu.

Recyklační technologie: Drcení a vymílání odpadu s následujícím oddělením kovu od nečistot pomocí těžkých kapalin a hutnické zpracování. Alternativně též zpracování částečně upraveného akumulátorového odpadu, tj. bez elektrolytu a obalu.

Ovocné matoliny

Charakteristika odpadu: Lisované slupky, jádřince, pecky, řapíky a stopky různého ovoce, případně kůra z pomerančů. Hmota je drobivá, obsah sušiny 25 až 50 %, se sklonem ke kysání a kvašení.

Možnosti využití: Používají se především k výrobě pektinu, esencí, oranžád, v pekárenském a cukrárenském průmyslu pro výrobu přípravků zkracujících dobu kynutí a pečení. Některé druhy se dají použít ke zpracování na organická hnojiva a ve výkrmu prasat. Odpad z peckovin a bobulovin může být ve spojení s netříděným hnědým uhlím spalován.

Recyklační technologie: Lisování, sušení, mletí, případně spalování.

Papír sběrový

Charakteristika odpadu: Sběrový papír zahrnuje jednak výrobní odpad, tj. odřezky papíru, kartónu a lepenky vzniklé při výrobě a zpracování, případně vadné hotové výrobky, a jednak papír znehodnocený použitím ve všech oblastech výroby a spotřeby.

Možnosti využití: Výroba papíru je ve většině zemí založena na uplatnění relativně velkého podílu sběrového papíru jako druhotné suroviny. Případné diference mezi výskytem a možností jsou vyrovnávány vývozem nebo dovozem. Všeobecně jsou zvyšovány požadavky na kvalitu starého papíru. V ČR je papír zařazen do tříd P1 až P7 s následujícím označením:

P1 - papír bezdřevý bílý, P2 - papír s obsahem dřevoviny bílý, P3 - papír sulfátový, P4 - použité i nepoužité papírové pytle, PS - papír potištěný a popsaný, P6 - vlnitá lepenka, P7 - papír sběrový ostatní.

Sběrový papír nesmí obsahovat papír pergamenový, asfaltované a dehtované papíry a lepenky. brusné papíry, papíry s fóliemi, mastné a napouštěné papíry, lakované papíry, pauzovací papíry aj. Celkem se uvádí 7 tříd a 5 podtříd, návrh nové normy obsahuje 9 tříd a 14 podtříd.

Peří

Charakteristika odpadu: Sběrové peří od drobných chovatelů vodní drůbeže, peří používané při plnění pokrývek a polštářů.

Možnosti využití: Výkup a regenerace použitého peří a jeho opětné využití je nejrozšířenějším způsobem využití ve většině zemí.

Pneumatiky ojeté

Charakteristika odpadu: Pneumatiky takového stupně opotřebení, že je již nelze regenerovat protektorováním.

Možnosti využití: Vyvíjejí se postupy k takovému a energetickému využití pneumatik. Rozdrcené pryžové části se ve formě drti a moučky používají ve stavebnictví jako tepelná izolace, jako přísada do betonů a podlahovin k povrchovým úpravám vozovek. Pyrolytickým zpracováním (zatím poloprovozní stadium) je možno získat olefinové sloučeniny pro další zpracování v chemickém průmyslu. Energetické využití znamená využití vysoké měrné výhřevnosti (34 . 106 J . kg-1) jako palivo v rotačních pecích, především jako technologické palivo v cementárnách. Pro tyto účely se zkouší i energeticky optimální spalování celých neupravených pneumatik. Recyklační technologie: Separace kovových součástí, mletí, regenerace, pyrolýza, kryogenní drcení, pálení.

Popeloviny

Charakteristika odpadu: Odpady vzniklé při spalování uhlí v elektrárnách a teplárnách, zejména při spalování nízkokalorického hnědého uhlí. Jsou tvořeny škvárou, struskou a popílkem. Škvára je produktem roštových kotlů, struska a popílek vznikají v granulačních kotlech v poměru asi 1 : 6. Popílek je rovněž zachycován v mechanických a elektrostatických odlučovačích.

Možnosti využití: Především ve stavebnictví při výrobě maltovin, betonu (umožňuje až 30% snížení spotřeby cementu), umělého kameniva - agloporitu, tvarového kameniva a v cihlářské

výrobě, dále při výstavbě inženýrských a dopravních staveb aj. V zemědělství se popeloviny používají ke zlepšení struktury půdy a obohacení půdy o draselné, vápenaté, hořečnaté a fosforečné živiny. Celkově se u nás využívá asi 22 % popelovin, z toho popílek představuje 13,5 % (použití v pórobetonu 38 %, v silničním a železničním stavitelství a při posypech 33 %, v hornictví 18 %, v zemědělství 4 %, při výrobě stavebních hmot 7 %).

Recyklační technologie: Drcení, mletí, hydraulická nebo pneumatická přeprava na složiště nebo skládku.

Pryskyřice

Charakteristika odpadu: Odpady ze sloučenin složitě řetězených uhlovodíků různého složení, vznikající jako tuhé nebo pastovité látky, často silně znečištěné, při destilačních, rafinačních, extrakčních, kondenzačních a polymerizačních procesech. Společným znakem je relativně vysoká výhřevnost - přibližně 20 . 106 J.kg-1.

Možnosti využiti: Výjimečně je možné použití v chemické výrobě, častější je uplatněni v energetice ve směsi s jinými palivy. Viskózní odpady mohou být využity k vazbě uhelného oděru.

Recyklační technologie: Používání je zaměřeno na účelné využiti obsahu energie; spaluji se ve válcových rotačních pecích. U meziskládek je účelné oddělené skladováni energeticky využitelných odpadů.

Pryž

Charakteristika odpadu: Pryžové odpady vznikají při výrobě, zpracovávání nebo používání pryžových surovin, polotovarů a výrobků. Mohou být vulkanizované nebo nevulkanizované. Možnosti využití: Existuje mnoho možností použití pryžových odpadů, rozsah uplatnění je však relativně malý. Převládá uplatnění pryžové moučky jako přísady do výrobků z pryže. Granulát lze využít v krycích vrstvách vozovek, při výrobě pryžových podlahovin, při izolaci potrubí ve výkopech atd. Pro vysokou výhřevnost je lze uplatnit i v energetice.

Recyklační technologie: Odpady vhodné jako regenerovaná pryž se mechanicky nebo kryogenně drtí a přidávají se jako náhražka surové pryže. Pyrolytické zpracování na plyn či olej není dosud plně rozvinuto. Energetické využití probíhá ve válcových rotačních pecích. Při dočasném skládkování je účelné třídění a řízené ukládání.

Rozpouštědla upotřebená

Charakteristika odpadu: Z množství používaných rozpouštědel jsou nejrozšířenější chlorované uhlovodíky. Pro svou vynikající schopnost rozpouštět oleje a tuky všeho druhu se používají zejména jako čisticí prostředky pro textilie a při odmašťování kovových součástí. Jsou to bezbarvé, neutrální a nehořlavé tekutiny, které se snadno vypařují. Mohou se mísit se všemi běžnými organickými rozpouštědly, ve vodě jsou nerozpustné. Mohou obsahovat nečistoty, jako oleje, barvy, tuky, kovové třísky a textilní vlákna.

Možnosti využiti: Nejrozšířenější využití spočívá v opětném nasazení rozpouštědel získaných destilací.

Recyklační technologie: Rozpouštědla se získávají především destilací parní a vakuovou. Získané destiláty lze použít k původnímu účelu.

Skleněné nádoby

Charakteristika odpadu: Skleněné láhve, dózy a jiné nádoby používané jako obaly pro nápoje a jiné poživatiny.

Možnosti využiti: Vratné skleněné nádoby jsou znovu používány k původnímu účelu, případně při výrobě skla jako přídavná surovina. Systém sběru se ve světě uplatňuje zatím omezeně (formou prodeje zálohovaných lahví - zjišťován výrobcem nebo obchodem), v některých zemích se rozšiřuje sběr tříděných lahví od obyvatelstva.

Sklo zlomkové

Charakteristika odpadu: Úlomky skleněných obalů a střepy vznikající při zpracování technického a stavebního skla (zlomky tabulového skla neobsahujícího železo, zlomky skleněných obalů z potravinářského a obalového průmyslu bez korunkových korkových uzávěrů, zlomky skla z pivovarů, různé druhy profilovaného skla, skla z optického průmyslu, olovnatého skla, skla z izolačních nádob, zrcadlového skla, skla z obrazovek atd.).

Možnosti využití: Ve světovém měřítku se při výrobě skla stále více používají skleněné úlomky. Průmyslový odpad vytříděný podle druhů a zbavený cizích příměsí se dodává přímo sběrnám, případně zpracovateli.

Recyklační technologie: Třídění podle druhů a barev, odstranění nečistot, přeprava zpracovateli.

Slévárenský písek

Charakteristika odpadu: Převažující,. až devadesátiprocentní podíl tvoří křemičitý písek poměrně stejnorodé zrnitosti. Dále bentonit, jíl, grafit, zbytky pryskyřice a uhelný prach, které jsou přidávány jako pojiva nebo tvoří znečištění použitého formovacího písku.

Možnosti využití: Použitý písek je většinou využíván přímo ve slévárnách, kde je mechanicky a tepelně regenerován a znovu vstupuje do výrobního procesu. Znehodnocený lze použít při stavbě vozovek, případně i do betonu nebo malty.

Recyklační technologie: Drcení, prosévání a magnetické odlučování kovových příměsí umožňuje opětné použití písku. K oddělení podílů pryskyřic a uhelného prachu je tepelně upravován ve zvláštních zařízeních.

Soli z kalíren

Charakteristika odpadu: Jsou to pomocné látky upotřebené při tepelném zpracování kovových povrchů v hutnictví a kovozpracujícím průmyslu. Podle technologického postupu se rozeznávají soli kalicí, uhličité, žíhací, soli rychlořezné oceli, nitridační soli a popouštěcí soli. Dále se dělí na soli s obsahem a bez obsahu kyanidu. Pro upotřebení je rozhodující především obsah sloučenin barya. Soli jsou krystalicky sypké až tavné tuhé bloky.

Možnosti využití: V mezinárodním měřítku se dává přednost méně nákladnému odstranění odpadu před jeho využitím, které je spojeno s nutným odjedováním. V rozvinutých postupech se kyanidovité soli zaměňují solemi obsahujícími dusičnany. Uplatněni nalézají tyto odpady ve strojírenském a chemickém průmyslu.

Recyklační technologie: Základním předpokladem pro využívání opotřebených solí je jejich zachycení, oddělení a odstranění toxických látek. K tomu se využívají uhličitany, chloridy, dusičnany a dusitany různé rozpustnosti. Technologické procesy se dále rozpracovávají; patří k nim například hydrolýza.

Struska ocelárenská

Charakteristika odpadu: Materiál o značné tvrdosti s vlastnostmi kameniva. Obsahuje křemičitan vápenatý a oxidy železa. Vzniká jako vedlejší produkt při výrobě oceli.

Možnosti využití: Drcená struska je vhodným materiálem pro stavebnictví. Struskové kamenivo plně nahrazuje kameniva přírodní a lze je použít jako materiál při dopravních a vodních stavbách. Magnetickou separací se získává kov použitelný v hutním průmyslu, rozemletím na zrna o průměru menším než 0,3 mm vzniká vápenatohořečnaté hnojivo pro zlepšení fyzikálně chemických vlastností půdy a jako přísada při výrobě cementu a minerální vlny.

Recyklační technologie: Drcení, mletí po předchozím separování magnetického podílu železa.

Struska vysokopecní

Charakteristika odpadu: Černohnědý, případně nazelenalý produkt vznikající při výrobě surového železa. Ztuhlý roztok sloučenin neželezných kovů a jiných součástí vsázky.

Možnosti využití: Vysokopecní struska je využívána téměř stoprocentně jako kamenivo do betonu,

ke stavbě vozovek a kolejového lože a jako tzv. vysokopecní granulát vzniklý intenzivním ochlazením se přidává do cementářských slínků při výrobě železoportlandského cementu. Recyklační technologie: Granulace horké strusky vzniká pozvolným nebo rychlejším ochlazením vodou, po ní následuje drcení a mletí na potřebnou zrnitost.

Syrovátka

Charakteristika odpadu: Vzniká při zpracováni mléka na sýr a tvaroh jako sladká nebo kyselá syrovátka. Biologicky hodnotné součásti jsou bílkoviny albumin a globulin.

Možnosti využití: Syrovátka, popř. její zpracované složky jsou používány ve výrobě pečiva, cukrovinek a nápojů a ve farmaceutickém průmyslu. Po biotechnickém zpracování se v omezeném rozsahu používá k výrobě bílkovinné biomasy - jako krmivo. Rozhodující množství je však zkrmováno v původním stavu.

Recyklační technologie: Většinou bez úpravy, případně kvašení. Perspektivní je zpracování (koncentrace) reverzní osmózou nebo membránovou filtrací.

Termoplasty

Charakteristika odpadu: Termoplastové odpady vznikají při výrobě, úpravě nebo používání ve sféře průmyslu i při společenské a individuální potřebě zejména těchto druhů plastů: polyvinylchlorid, polyethylen, polystyren, polypropylen, polyurethan, polyethylentereftalát aj.

Možnosti využiti: V mezinárodním měřítku se dají vymezit různé kvalitativně odlišné postupy přípravy a používání odpadů plastů. Jeden z nich spočívá v přímém zpracování netříděných, zčásti znečištěných odpadů účelově konstruovanými zařízeními s různými postupy čištěni. Dále se mohou plasty zpracovávat ve směsích s neplastickými materiály. Oba postupy jsou použitelné jen pro kvalitativně přizpůsobené výrobky. Základní uplatnění je přímo v místě vzniku jako recyklační materiál nebo jako druhotná surovina pro výrobu regranulátu, transportních pásů atd.

Recyklační technologie: Zmetky, výseky, otřepy a jiné zbytky se po rozbití přidávají do výchozího materiálu. Typická je úprava na regranulát. Rozdrcené odpady se podle potřeby vyperou, roztaví, homogenizuji a ochlazené se granulují. V této formě jsou zpracovatelné jako prvotní surovina. Zpracování směsných plastů je možné jen pro omezený sortiment méně kvalitních výrobků. Vyžaduje specifické recyklační postupy, jako tvarové tavení a zpěňováni.

Termosety

Charakteristika odpadu: Odpady vrstvených lisovaných hmot a tvarovaných materiálů z plastů, jako jsou desky, tyče, roury, papírový a textilní odpad tvrzený plasty, odpady z výroby pryskyřičných a formovacích hmot, polyesterové pryskyřice aj. Nejsou zpravidla ani tavitelné, ani rozpustné. Obsahují plniva, často ve spojení s jiným materiálem (papír, sklo, textil).

Možnosti využití: Odpady termosetů mohou nahradit až 15 % prvotní suroviny, energetické využití spalováním ve zvláštních spalovnách odpadů nebo míšením s palivy. Výhřevnost je vyšší než u hnědého uhlí, asi 16 až 26 . 106 J . kg-1.

Recyklační technologie: Drtí se, rozemílají na prášek, mísí se s prvotními surovinami.

Textil

Charakteristika odpadu: Textilní odpady vznikající v podnicích textilního, oděvního, kožedělného a obuvnického průmyslu, odpad vznikající při výrobě v přádelnách, tkalcovnách, pletárnách; při výrobě chemických vláken, plstěných a filtračních tkanin, odpad ze šití oděvů a prádla a z dalších míst zpracovávajících textilní materiály, použitý textil, odstřižky textilu a niti, jutové odstřižky apod.

Možnosti využiti: Ve většině evropských zemí se z technických i organizačních důvodů zhodnocují textilní odpady jen v omezené míře. Vzhledem ke vzrůstajícímu podílu syntetických tkanin je opětné využití znesnadněno. Textilní odpad je využíván po regeneraci v textilním průmyslu (výroba koberců), pro výrobu střešní lepenky, pro výrobu čisticího textilu. Zkouší se uplatnění chemickofyzikální úpravy oddělující syntetická a přírodní vlákna, využití při výrobě podkladů podlahovin, filtračních materiálů aj.

Recyklační technologie: Při zpracování textilního odpadu se provádí třídění shromážděných textilii, trhání na trhacích strojích, které uvolňuje textilní vlákna z.odpadových přízí, tkanin, pletenin apod. Dalším stupněm je garnetování s cílem dalšího rozvolnění vláken, zejména z chemického průmyslu, výroby konfekce aj. Při druzírování dochází ke konečnému rozvolnění odpadu na vlákna. Kromě toho jsou uplatňovány pomocné operace, jako je sekání odpadu, lisováni atd.

Useň přírodní

Charakteristika odpadu: Odpady obsahují ústřižky, můstky a vlákna ze zpracování vyčiněné a upravené kůže. Obsahují kolagen (živočišnou bílkovinu obsaženou v kostech, chrupavkách a vazivu) v přirozené vlákenné směsi a vyčišťovací chemikálie, dále pak apretační prostředky jako tuk a barvy. Převládají chromované postružiny, chromované štípenky aj.

Možnosti využití: Ve světě je rozšířeno zpracování usní na výrobu hydrolyzátů pro kosmetické a prací prostředky, ke zpracováni lepenek a na výrobu hnojiv. Po odstranění chemikálií lze vyrábět i živočišná krmiva.

Recyklační technologie: V hydrolyzačních postupech se bílkovina mění na sloučeniny tenzidů, použitelné v kosmetice. Další zpracování spočívá v rozvlákňování ve zvláštních mlecích agregátech a v nalepování vláken na materiál ve formě plsti.

Useň syntetická

Charakteristika odpadu: Odpady syntetické usně jsou ploché, ohebné materiály s povrchem upraveným ražením, případně i barevnými efekty. Jsou tvořeny převážně polyvinylchloridem bud s tkaninovou podložkou, nebo bez ní. Jako odpady vznikající při zpracování mají většinou tvar odstřižku nebo pásku.

Možnosti využití: Pro zpracováni odpadů plastů obsahujících plniva nebo cizorodé příměsi byly vyvinuty speciální extrudéry. Předem rozdrcené odpady na nich mohou být homogenizovány a dále zpracovány na granulát nebo surovinu.

Recyklační technologie: Při termoplastickém zpracování odpadů syntetické usně z PVC je třeba odřezky, proužky a můstky rozdrtit. Přitom je možno pomocí zvláštních řezaček oddělit rozvlákněné podložky tkaniny. Vyrábí se dále zpracovatelný granulát; z něho lze vyrábět různé předměty z plastů, na něž jsou kladeny menší požadavky (např. potřeby pro zahradnictví). Odpady syntetické usně bez podložky se mohou zpracovat přímo na druhotné suroviny, na výrobu usně nebo podlahových krytin.

Usňový vláknitý materiál

Charakteristika odpadu: Odpady sestáv~jí z můstků a odřezků, které vznikají pří zpracování lepenkovitého usňového vláknitého materiálu. Obsahují usňová vlákna slepená přírodním latexem nebo pojivy ze syntetické pryskyřice.

Možnosti využití: Odpady jsou používány především ke spalování. Vývoj směřuje k využívání vlastností vláknitých odpadů ve srovnatelných výrobcích.

Vlasy

Charakteristika odpadu: Zbytky vlasů ze stříháni v holičských a kadeřnických provozovnách.

Možnosti využití: Suchý vlasový odpad zbavený nečistot se používá k výrobě farmaceutických a kosmetických přípravků a k výrobě technických plstí.

Vody z porážek

Charakteristika odpadu: Silně organicky zatížené odpadní vody s kolísajícím složením. Mohou obsahovat odpadky kůže, střev, žaludků, chrupavky, tuk, krev.

Možnosti využití: V postupu používaném v mezinárodním měřítku se zachycené kaly zahušťují a využívají jako krmivo.

Recyklační technologie: Odpadní vody s tukem a bílkovinami jsou podrobovány vločkovacímu procesu. Kal může být po zahuštěni zpracován na tukové a bílkovinné přísady do siláže.

Zeleninový odpad

Charakteristika odpadu: Organické látky s malou trvanlivostí, bohaté na sacharidy. Vyskytují se jako tuhé odpady suché nebo mokré i jako kaly. Jde převážně o odpady hrachu, fazolí, zbytky mrkvové drti, rajčat, okurek, dýní, špenátu, zelí atd.

Možnosti využiti: Zeleninový odpad se využívá ke zkrmování v zemědělských podnicích. Mrkvová drť se může přidávat do kyselého zelí, polévkové zeleniny, kečupů a konzerv; odpady jako jádřince z okurek a tykví lze upravovat na sadbu. Ze zeleninových odpadů, které se nedají jinak použít, se vyrábějí organická hnojiva.

Pro příklad zde uvádím graf, který znázorňuje způsob likvidace odpadů v různých zemí: